Výtvarné portfolio na stránce
www.galerie-hlavaty.cz
Hlavatý Jan MgA.
společnost - umění - politika

DIKTOKRACIE NEBO DEMOKRATURA ?

Březen 2008

V dnešní době jsme svědky úplného průniku mafiánských praktik do politické správy země. Vše to pochází z návaznosti na minulý, totalitně normalizační režim, který, jak je čím dál očividnější, rozhodujícím způsobem nejen stále poznamenává, ale přímo určuje běh veřejných věcí.

Vyjevuje se to na množství případů, ať politických, justičních, nebo společenských. Jen podnikatelské prostředí je tak plné kriminálních kauz, že vzpomínání, s jakým respektem se člověk díval na příklady podnikatelů z předkomunistické éry, je dnes jakoby neuvěřitelným snem o něčem nemožném.

Zdá se, podle různých odhadů, že přes sedmdesát procent obyvatelstva bylo zasaženo kontakty se Státní tajnou bezpečností. To je dnes velmi lehce využitelné. Stačí mít do archivů, kde jsou tyto informace shromažďovány, správný přístup. Pak je jen otázka času, kdy se bude hodit na někoho něco vědět. Vyděrač i vydíraný se tím ovšem dostávají na stejnou morální rovinu. Je to stejné, jako když komunistický režim využíval bývalých konfidentů gestapa, kteří mu pak ochotně sloužili.

Do tohoto stavu se naše společnost, takřka totálně poznamenaná předlistopadovou minulostí, propadla. Jenže, není možné za vším vidět jen vliv okupační minulosti, ať první, nebo druhé. Důležité je vědět, jaká to byla a je společnost, jež na tuto obludnou hru přistoupila. Určitě důvodů ke „spolupráci“ by se našlo v různých případech hodně, a je za nimi asi spousta nešťastných osudů, ale proč takoví nebyli všichni, proč se našlo hodně těch, kteří by se k takovému chování nikdy nepropůjčili?

Bohužel, pro ty druhé v politice není dost místa, a tak slušné by tam „špendlíčkem kopal“. Ani se do takového prostředí nehrnou, protože mají správný odhad a nechtějí se zašpinit.

Jaká je úroveň a osobní kultura těch, kteří společnost zastupují, bylo názorně předvedeno při poslední volbě prezidenta republiky před pár týdny. Přetahování charakterově slabých, doprovázená vulgárnostmi a primitivní posedlostí ovládat. Drze demonstrovaná hloupost, spojená s naprostou nízkostí, která se neštítí jakékoliv ničemnosti, aby dosáhla svého cíle. To je z větší části vizitka našich zastupitelů, kteří mají být na svých místech proto, že jsou elitou národa. Tak tato elita vypadá v praxi.

Kdo má pocit, že tímto způsobem vítězit je normální a správné, je vnitřně deformovaný a ve slušné společnosti nemá co pohledávat. Převážná část slušné společnosti u nás se ovšem drží v pozadí a na veřejnosti se příliš neukazuje. Nevystavuje se do „světel ramp“, ani o ni není v médiích velký zájem. Zato, když promluví, její hlas hovoří tak odlišným způsobem, že jde jakoby o dva oddělené světy.

Mluvit o tom, že vše se vyřeší výměnou generací, je velmi riskantní. Současná generace, jež je momentálně na osobnostním i kariérním vrcholu, vyrůstala převážně za Husákovy normalizace, kryté sovětskou okupací. Tito lidé si hledali, pokud byli bezskrupulózně ctižádostiví, sobě podobné typy, o které by se mohli opírat. A poskytovat jim služby, za něž ovšem mohli zase požadovat protislužby. Tento „jánabráchizmus“ plynule přešel do dnešní doby. Každá společnost je taková, jakým obsahem kultury a civilizačních hodnot je naplněna. V tomto ohledu jsem k vývinu dalších generací dost skeptický. Málokdo může překročit svůj stín.

Přikročme ale k praktickým zkušenostem z poslední volby prezidenta České republiky. To, co se kolem ní odbývalo, musí člověku, žijícímu svůj život v kontinuálně demokratickém světě, připadat jako naprostá absurdita. Před lety se podobné praktiky nevyplatily ve Spojených státech kandidujícímu prezidentu Nixonovi. V čem je aféra Watergate, stojící nakonec odstoupení tehdejšího amerického prezidenta, odlišná od manipulované volby dnešního prezidenta České republiky ? Naprosto zřejmě americká tradice síly veřejného mínění. Naneštěstí u nás demokratická tradice, přežívající z první republiky v obyvatelstvu do konce šedesátých let dnes už minulého století, byla sovětskou okupací a násilnou demoralizací společnosti takřka totálně zlikvidována. Populace byla nucena tím, že jí byly stanoveny jednoznačné existenční podmínky, podřídit se „normalizačním“ poměrům. Bohužel, tato situace, nastíněná v hluboké totalitní minulosti, trvá dodnes. Proč vlastně ? Protože těch sedmdesát procent „nakažených“ se logicky vrhlo na ovládnutí současných, demokratizovaných poměrů, jež by člověk, trochou cynizmu naladěný, demokratickými nazval jen v uvozovkách.

Jan Hlavatý
 
foto kalendář krásná a levná fotokniha