Výtvarné portfolio na stránce
www.galerie-hlavaty.cz
Hlavatý Jan MgA.
společnost - umění - politika

Děti rock´n´rollu

Listopad 2011

V září roku 1960 k nám přijela moje sestřenice z Francie, která v té době studovala ve Spojených státech. Přivezla diapozitivy New Yorku, které na mne působily jako sen. Již předtím, když jsem byl malý chlapec, jsme měli od dobrého známého půjčenou publikaci o historii tohoto města, kterou mu poslal jeho syn, jenž v roce 1948 emigroval do Ameriky. Všechny vjemy o vzdáleném městě se mi umocnily, když otcův kolega z divadla, Svatopluk Skládal, jehož přítelkyně žila ve Spojených státech a od níž měl gramofonové desky nahrávek nového amerického hudebního směru, nám šest desek, celkem dvanáct rock´n rollových skladeb, na nějaký čas půjčil. Přišlo to zrovna do doby, kdy jsme si prohlíželi newyorské momentky během rodinné návštěvy a spojení nové hudby a obrázků tohoto největšího amerického města byl v té době pro mne silný zážitek.

Na šesti deskách firmy Decca byly nahrávky průkopníka rock´n´rollu Billa Haleyho s jeho skupinou Comets. Nebyl mezi nimi nejslavnější hit té doby, Rock around the Clock, ale vůbec to nevadilo. Gramofon roztáčel další kousky, Rip It Up, Razzle Dazzle, Alligator, Caledonia, Rock a Beatin Boogie. Do toho času jsem si myslel, že rock´n´rollové skladby nejsou zpívané, že jsou to pouze instrumentálky. Haleyho zpěv byl tak fantastický, včetně charakteristického, trochu do té doby nezvykle zastřeného hlasu, že každý byl okamžitě stržený rytmem a působivostí hudebního výrazu. Když tohle bylo doprovázené diapozitivy Times Square, Rockefeller Centre, Empire state Building, Chrysler Building, Verrazano Bridge a dalšími záběry, Spojené státy přede mnou žily duchem nového světa.

Vedle Billa Haleyho se v průběhu padesátých let přidávali další, Gene Vincent, Eddie Cochran, Fats Domino, Neil Sedaka, Buddy Holly a hlavně, pozdější král rock´n´rollu, Elvis Presley. Z tohoto proudu se postupně vyvinul styl, u nás nazývaný big beat, právě podle jedné skladby černošského zpěváka Fatse Domina. Zatímco ve Spojených státech pokačovala cesta započatá v padesátých letech další tvorbou a produkcemi - Chucka Berryho s jeho legendární Johnnie bee good, Little Richarda s Lucille, Tutti Frutti, Good golly miss Molly, famózního zpívajícího klavíristy Jerry Lee Lewise a do big beatového stylu přecházejícího Chubbyho Checkera, v Anglii, přístavním městě Liverpoolu, začala hrát vokální skupina The Beatles, která přinesla do tohoto žánru naprosto nový tvar i názor, který zpětně přeskočil přes Atlantik a způsobil za oceánem pravou bouři nadšení. Následovaly skupiny The Rolling Stones, The Kings a další.

To byl počátek šedesátých let, kdy u nás takřka každý kluk nosil kytaru, s níž mířil na nějakou zkoušku do sklepních prostor, které ve většině domů byly využívány jako sladiště uhlí nebo brambor. Se spolužáky na Výtvarné škole jsme také bigbeatové skupiny zakládali a veřejně i vystupovali na nedělních čajích a vánočních i silvestrovských setkáních. Většina z nás muzicírování ještě během středoškolského studia nechala, jeden ze spolužáků, Jirka Kabeš - Kába, se dostal nejdál, nejdřív jako bigbeatový sólový kytarista, později až do dnes violista skupiny The Plastic People of the Univers.

Vzpomínám na to teď, kdy už druhým rokem grafik Václav Kotrch organizuje večery Síně rock´n´rollové slávy. Vybavuje a připomíná slavnou éru, kdy došlo od počátku padesátých let k rychlému hudebnímu vývoji, který vycházel z původně černošského blues, čerstvějšího boogie woogie a spojujícího rhythm and blues. Večery jsou výborně organizované, hudba sama je kvalitou mimo jakoukoliv diskusi, od začátku je parket plný uvolněných lidí, sdílejících společnou atmosféru a k tomu je zajištěný veškerý servis několika bufetů, včetně pohodlného stolového uspořádání. Zkrátka, vždy krásný zážitek a to za to stojí !

Na podiu se střídají skupina Cadillac, Mefisto, The Fireballs, Classic R´N´R Band, QR Band a další. Václav Kotrch vzpomíná postupně na legendy naší interpretace rock´n´rollových skladeb, především na předčasně zemřelé Petra Kaplana a Mikiho Volka, jimž byla věnována samostatná vystoupení. Na večer, věnovaný Miki Volkovi, si přišel zavzpomínat a zazpívat i Petr Janda. Další legendy "řádí" na podiu: Pavel Sedláček, Viktor Sodoma, Karel Kahovec, Pavel Bobek, Míla Růžek, Jiří Šimák, Tony Škrášek a další. Někteří už nejsou mezi námi, ale i jim patří společná setkání dětí rock´n´rollu - Janu Antonínu Pacákovi, Petru Novákovi, Jiřímu Štaidlovi, Karlu Zichovi i kytaristovi Evženu Hoffmanovi, který zemřel letos v létě.

Síň slávy českého rock´n´rollu zaznamenává mnoho jmen, některých hráčů, kteří se zdrželi kratší dobu, některých, kteří vytrvali a jsou v tomto žánru aktivní stále. Pro všechny společně ale platí časté zvolání Vaška Kotrcha během produkcí: "Starý páky jsou nesmrtelný !".

Jan Hlavatý
 
foto kalendář krásná a levná fotokniha