Výtvarné portfolio na stránce
www.galerie-hlavaty.cz
Hlavatý Jan MgA.
společnost - umění - politika

NAŠE SOUČASNOST – KUBÁNSKÁ BUDOUCNOST ?

Léto 2007

Kubánská společnost byla, podle svědectví lidí, kteří tuto zemi z různých důvodů navštívili, po dlouhou dobu nepříjemná a vůči cizincům takřka nepřátelsky naladěná.

Dnes je tomu prý jinak Je ale otázka, zda se Kubánci chovají mile k našim lidem pod vlivem demokratických změn u nás. Zprávy o nich se do jejich prostředí samozřejmě donesly a oni nás mohou brát dvojznačně. Buď se přetvařují a dívají se na nás jako na členy západní společnosti, kteří k nim dopravují „tvrdou valutu“. Druhá možnost, podle mne ne dost pravděpodobná, je, že se kubánská populace mění a že Češi jsou jim milí tím, k čemu je mohou v budoucnu inspirovat.

Cesty našich občansko společenských vyslanců, kteří se, zásluhou svých humanitně-politických snah dostali do kubánských vězení, zůstaly určitě před tamní veřejností utajeny, a tak jediný kontakt s cizinci pro místní obyvatelstvo zůstává při náhodných setkáních, obyčejně v místech prázdninových pobytů.

Já sám mám dojem o ostrově Kuba tvořený dvěma vlivy – z jedné strany románem Grahama Greena Náš člověk v Havaně – románem z doby pod vládou Fulgencia Batisty, historie rozporuplné, kdy Kubánská republika těžila ze spojenectví, udržovaného se Spojenými státy dědictvím protihitlerovské aliance.

Z druhé strany jsem byl ovlivňován idealizací mocného souseda a tím čím dál více protektora. Jeho exploatační politika a nezájem kubánské vnitřní správy na zlepšení životních podmínek obyvatelstva způsoboval postupné odmítání amerického spojenectví. Kubánské obyvatelstvo bylo se stavem závislosti na mocném sousedovi nespokojené a jeho postoj k vládě ostrova čím dál laxnější. Tento stav byl samozřejmě živnou půdou pro partyzány, kteří pro většinu populace znamenali příslib změny.

Každé očekávání veřejnosti ovšem prochází po idealistickém ztotožnění kritickým hodnocením skutečného stavu věcí a deziluze nad politickou skutečností.

Z těchto dvou pólů je možné nazírat budoucí vývoj na Kubě tak, že po vládě diktátora Fidela Castra, jež se nijak neliší svým založením od latinskoamerických diktatur „ve jménu lidu“ Getulia Vargase, Juana Peróna, Alfreda Stroessnera, Duvaliera, Somozy, Pinocheta, Ortegy a dalších, nastoupí vláda, vzešlá z demokratických voleb. Dnešní stav kubánského režimu, kdy Castrův bratr Raúl jen udržuje „pietní status“ zmírající revoluční památky společnosti svých soudruhů, je stavem postupné změny. Svobodný svět by tuto změnu měl podporovat. Zároveň je ale nanejvýš nutné, aby budoucí předpokládané osobnosti politického života Kubánské republiky byly varovány před „trojským koněm starých pořádků“.

Kdo tedy má být tím, kdo bude kubánskou transformaci ovlivňovat zvenčí ? Pokud by šlo od nás o politiky ODS, kteří by měli vést poradní tón, obával bych se, že vše na Kubě zůstane v rukou současné mocenské garnitury, jež na odchod Fidela určitě víc než čeká. Byla by ale nucena k „transformaci“.

Je důležité si uvědomovat, že Kuba i výhledově, zrovna tak, jako ostatní státy Latinské Ameriky, má k diktaturám velmi blízko, nebudu rozlišovat, jestli pravicovým, nebo levicovým. Vůbec není zaručeno, že po definitivním odchodu Fidela Castra z politické scény se tato země stane skutečnou demokracií.

Proto, jak jsem přesvědčen, je nutné, aby se stateční lidé, usilující na tomto ostrově o nastolení demokracie, poučili z chyb, ale i špatných úmyslů ideologů transformace postkomunistických zemí, převádějících zemi na liberální správu. Nenechali si vyrvat z rukou klíč k opravdové a poctivé revitalizaci celého hospodářství, jež se samozřejmě týká vědy, výzkumu, školství a kultury, což vše dohromady tvoří harmonický celek, podmiňující kvalitu života. V tom by určitě pomohla nová vláda Spojených států, která, jak odhaduji, bude vést úplně odlišnou politiku, než současná garnitura odstupujícího „krátkozrakého“ prezidenta George Bushe mladšího, který je přesvědčen, že nejlepším šiřitelem kultury je silná armáda. Zdá se, jakoby se 20. století stále nechtělo rozloučit se svojí uzavřenou érou a bránilo století novému, už sedm let trvajícímu, k otevření nových cest, oproštěných od ideologických, zdravý rozum svazujících a omezujících nánosů

Jan Hlavatý
 
foto kalendář krásná a levná fotokniha