Jsem svědkem tahanic mezi Andrejem Babišem a členy koalice, jež ovládá poslaneckou sněmovnu. Leckdy je to poznamenané vzájemnými útoky a bezobsažnou „rétorikou“. Každý z poslanců jen propaguje své strany ve sněmovně. Přestože se všichni členové zašťiťují obranou veřejnosti, nikdo z nich nemyslí na ni, ale na své prebendy, jež jim politické členství zajišťuje. Vítězství pětičlenné koalice v parlamentních volbách bylo dáno sdružením namířeným proti Babišovi a jeho snaze znovu ovládnout parlamentní řečniště a rozhodování o státu.
Předvolební odhady vypadaly jinak, než jaký byl konečný výsledek. Ivan Bartoš jel za Piráty vyjednávat do Bruselu budoucí partnerství a všechno nasvědčovalo tomu, že dojde k velké změně a strana Pirátů bude důležitým rozhodovatelem o nastávající politice.
Konečný součet hlasů parlamentních voleb byl nakonec velkým překvapením. O první místo se prala ODS s hnutím ANO. Piráti byli zaskočeni (podle nich) podrazem Starostů, kteří si údajně dohodli „kroužkování“ svých zástupců a tím své spojence Piráty odsunuli na místo „pátého kola u vozu“. Ti tak sice udrželi post ministra zahraničí, ale na předsedu Bartoše zbylo ministerstvo pro místní rozvoj. Nicméně i na tomto postu se dá dosáhnout maxima možností a to myslím se Ivanu Bartošovi daří. Kandidátka Pirátů na ministerstvo sociálních věcí Olga Richterová musela ustoupit farmáři Jurečkovi, který tuto funkci z pozice šéfa své strany a tím pětikoaličního místopředsedy obsadil.
Krátce po ustavení nové vlády došlo k několika návazným korupčním aférám, které notně poškodily avizovanou nápravu. Korunu nasazenou všemu znamenalo setkání staronově jmenovaného ministra spravedlnosti Pavla Blažka s poradcem bývalého prezidenta Zemana Martinem Nejedlým, po němž pan ministr novinářům sdělil, že novou vládu s Milošem Zemanem skládal a že za ním brzy znovu pojede. Co tam vlastně znamená katedrový řečník Fiala, kterého možná respektuje vedení Evropské unie, ale v domácí politice je naprosto neschopný?
Myslím, že nazrál čas k založení nové politické strany. Jednu dobu o tom uvažovala bývalá rektorka brněnské Mendelovy university, paní Danuše Nerudová. Rozhodla se ale jinak. Bude kandidovat za Starosty a nezávislé do Evropského parlamentu. Vůbec se jí nedivím. Účast v Evropském parlamentu je mnohem větší jistota, než riskantní krok pokusu nějak revidovat domácí zatvrdlé a usazené politické prostředí a pokoušet se měnit „nehybné vody“. K tomu musí být člověk, podstupující toto riziko, opravdu silně odhodlaný.
Pan prezident Pavel by měl být velmi obezřetný k tomu, všechno pod nátlakem schvalovat, protože Ti, kteří jakýmkoliv návrhem mávají ve sněmovně, se vždycky pod jeho podpis schovají. Pak už je pozdě do něčeho zasahovat a něco měnit.